Plastos
Od dětství jsem patřil k těm mnoha tisícům nebo desetitisícům českých chlapů a chlapců, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech propadli plastikovému modelářství. Většina z nás ve svých začátcích nebyli žádní supermodeláři. Prostě jsme lepili. Z mého dnešního pohledu ředitele modelářské firmy byly sedmdesátky a osmdesátky pro výrobce stavebnic ráj. Výrobců bylo málo, konkurence malá, zato modelářů bylo spousta. Skoro každý kluk naší generace aspoň jednou nebo dvakrát něco slepil, a spousta z nás zůstala stavbě modelů věrná. Já také. Svoji první stavebnici jsem dostal od mojí maminky v šesté třídě za vysvědčení. Takže znám přesné datum, kdy jsem postavil svůj první plastikový model, bylo to 30. června 1973, a byl to Il-10 od Kovozávodů Prostějov. Ležel na stole s přáním od maminky a věnováním za vysvědčení. Rodiče nebyli doma, pracovali na šachtě na směny, otec byl strojvedoucí důlního vlaku a maminka byla hradlařka, to znamenalo, že řídila provoz těch důlních vlaků. Aby se mohli starat o děti, pracovali každý na jiné směně a v práci i doma se střídali.