Strana 35
HISTORIE
35
Eduard Modeller‘s Den č. 6 - ČERVEN 2025
USS BLOCK ISLAND CVE-21
Po úspěšném vylodění v Severní Africe se
trasa dalších konvojů protáhla do Oranu
v Alžírsku, a po dalších úspěšných vylo-
ďovacích operacích se množství cílových
přístavů rozšiřovalo. Po vylodění na Sicílii
a v jižní Itálii v roce 1943 přibyla Neapol,
kam jako první dorazil 31. května 1944
konvoj UGF 11. Po vylodění v jižní Francii
v roce 1944 přibyla Marseile, kam jako prv-
ní dorazil konvoj UGF 15B. Celkem bylo do
Středomoří vypraveno 26 rychlých konvo-
jů UGF vypravovaných v pravidelných in-
tervalech 27 dní, v nichž plulo celkem 382
obchodních lodí, z nichž žádná nebyla bě-
hem cesty potopena. Pomalé konvoje UGS
byly v roce 1943 vypravovány ve frekvenci
tři konvoje za měsíc.
Frekvence vypravování konvojů postupně
rostla až na šest konvojů za měsíc v roce
1945. Poslední válečný konvoj, UGS 95, byl
z Hampton Roads, odkud vyplouvala vět-
šina středomořských konvojů, vypraven
28. května 1945. Celkem bylo do toho-
to data vypraveno 100 pomalých konvo-
jů UGS, v nichž Atlank přeplulo více než
5 800 nákladních lodí. Z nich bylo němec-
kými ponorkami během cesty přes Atlank
úspěšně torpédovány tři. Přestože čtrnáct
dalších obchodních lodí včetně americké
obchodní lodi Thomas G. Masaryk bylo po-
topeno ve Středozemním moři, z toho tři
byly potopeny letadly a dvě najely na spo-
jenecké miny, a pět lodí bylo torpédováno
na zpáteční cestě v konvojích GUS (posled-
ní z nich 3. ledna 1945), ukazuje počet po-
topených lodí v těchto 126 konvojích na
vysokou efekvitu ochrany konvojů, a na-
opak na míru zmaru úsilí německých po-
norek při napadání spojenecké logisky
v Atlanku v tomto období a obecně ve
druhé polovině války. Byla to změna, která
se jeví jako náhlá a rychlá. Ještě na podzim
1942 se situace jevila být pod německou
kontrolou, konvoje byly pod tlakem ně-
meckých ponorek, které si v nich vybíraly
a lovily svoji kořist.
V polovině roku 1943 byla situace zce-
la jiná, bojiště ovládlo spojenecké letec-
tvo a eskortní skupiny ochrany konvojů,
a pod tlakem se ocitly německé ponorky.
Z lovců se stala kořist. Bylo to díky rostoucí
spojenecké technické a materiální převa-
ze, zavádění nových typů zbraní, a přede-
vším zaváděním nových takckých postu-
pů. Z nich k těm nejvýznamnějším patřilo
pokry celé oblas severního a středního
Atlanku letadly, operujícími z pozemních
základen, a posílení eskortních skupin tor-
pédoborců, kdy obvyklá eskortní skupina
(CortDiv) sestávala ze šes eskortních tor-
pédoborců. Přibývalo také letadlových lodí,
takže rostoucí množství konvojů dostalo
permanentní letecké kry díky zařazení
letadlové lodi do sestavy eskorty konvoje.
Významným posílením proponorkového
boje bylo také vytvoření a zavedení ope-
račních skupin eskortních letadlových lodí,
Hunter-Killer Groups, od druhé poloviny
roku 1943.
Novou takku HKG, Hunter-Killer Groups,
proponorkového boje (ASW) v bitvě
o Atlank testovaly v rámci US Navy v létě
Po těžkých ztrátách v konvojových bitvách v květnu 1943 stáhlo velení
U-Bootwae německé ponorky ze severního Atlanku a soustředilo se na
napadání konvojů ve středním Atlanku. Touto oblas pluly konvoje mezi
Spojenými státy a Středomořím, značené UG (United States to Gibraltar),
respekve UGS (United States to Gibraltar Slow Conwoys) a UGF (United
States to Gibraltar Fast Conwoys). První konvoje byly vypraveny z New Yorku
a Hampton Roads ve Virginii v listopadu 1942 jako invazní konvoje pro pod-
poru vylodění v Severní Africe (Operace Torch) a končily v Casablance.
USS Card